Bílkova vila

15. února - i dnes si Praha vzala svůj poslední dobou oblíbený smogový háv. Výhled od Letohrádku královny Anny je i přesto kouzelný. Bohužel samotná budova je v zimním období uzavřena. Tak někdy příště. Krátce se projdeme Chotkovými sady a vyhlédneme si jiný cíl - Bílkovu vilu.

Bílkova vila spatřila světlo světa, konkrétně světlo Prahy, v roce 1911. Jejím autorem byl František Bílek. Stavbu navrhl pro svoji rodinu. Tento sochař a grafik byl velice pobožný člověk, choval úctu k přírodě a úrodě. To je cítit z každého detailu, který v interiéru vytvořil. Kliky, kování, výplně dveřního křídla i skříně jsou ozdobeny motivy z přírody nebo nějak připomínají Bílkovu zbožnost. Pozoruhodný je i tvar půdorysu vily, ten kopíruje křivky, kterou vytvoří kosa při sklízení obilí. U sklizně můžeme zůstat a podívat se na budovu zvenku. Pozornost totiž upoutá několik sloupů, při jejichž návrhu se Bílek inspiroval snopy obilí.

V rámci návštěvy jsme zhlédli vystavená díla Františka Bílka. Byl výborným kreslířem a sochařem. Okouzlily mě jemné linoryty. Chodit okolo sochy Mojžíše mi způsobovalo husí kůži, neboť jsem každou chvíli čekala, kdy zvedne hlavu a rozhýbe celou masu bronzu.

Bílek si navrhl prostorný ateliér s rafinovanými balkónky a okýnky, díky nimž se mohl podívat na díla z výšky a z různých úhlů. Ateliér proměnil dokonce v chrám, to když se v něm vdávala jeho dcera.