Atmosféra Na Chvalce

Nový semestr znamená nové zadání. Hned první hodinu se proto jedeme podívat na pozemek. Čeká nás navrhování skautské klubovny do Horních Počernic, konkrétně do ulice Na Chvalce.

Jedeme na místo autobusem. Od zastávky jdeme kolem zástavby rodinných domů. Každý dům si i s plotem žije vlastním životem. Najdeme zde výstavbu různého stáří, různých tvarů i barev. Před třemi bytovými domy zatáčíme a pokračujeme kolem objektu čistírny odpadních vod. A jsme vlastně na místě, na samém okraji Horních Počernic. Přístupová cesta k pozemku je tu a tam obohacena pohozenými odpadky. S tím by si snad skauti poradili. Horší je to ale s dálnicí, která je zde nepřetržitě slyšet. Zatím to působí jako místo určené k zapomenutí. Budova bývalého skladu, která se nachází na parcele, je také zvláštně opuštěná. Na první pohled vypadá jako v dobrém stavu, opomineme-li pokusy o grafity na její fasádě. Budova je ale zcela opuštěná, nechána na pospas svému osudu. Tak nevím, jestli je zrovna tohle místo ideální pro stavbu skautské klubovny.

Bílkova vila

15. února - i dnes si Praha vzala svůj poslední dobou oblíbený smogový háv. Výhled od Letohrádku královny Anny je i přesto kouzelný. Bohužel samotná budova je v zimním období uzavřena. Tak někdy příště. Krátce se projdeme Chotkovými sady a vyhlédneme si jiný cíl - Bílkovu vilu.

Bílkova vila spatřila světlo světa, konkrétně světlo Prahy, v roce 1911. Jejím autorem byl František Bílek. Stavbu navrhl pro svoji rodinu. Tento sochař a grafik byl velice pobožný člověk, choval úctu k přírodě a úrodě. To je cítit z každého detailu, který v interiéru vytvořil. Kliky, kování, výplně dveřního křídla i skříně jsou ozdobeny motivy z přírody nebo nějak připomínají Bílkovu zbožnost. Pozoruhodný je i tvar půdorysu vily, ten kopíruje křivky, kterou vytvoří kosa při sklízení obilí. U sklizně můžeme zůstat a podívat se na budovu zvenku. Pozornost totiž upoutá několik sloupů, při jejichž návrhu se Bílek inspiroval snopy obilí.

V rámci návštěvy jsme zhlédli vystavená díla Františka Bílka. Byl výborným kreslířem a sochařem. Okouzlily mě jemné linoryty. Chodit okolo sochy Mojžíše mi způsobovalo husí kůži, neboť jsem každou chvíli čekala, kdy zvedne hlavu a rozhýbe celou masu bronzu.

Bílek si navrhl prostorný ateliér s rafinovanými balkónky a okýnky, díky nimž se mohl podívat na díla z výšky a z různých úhlů. Ateliér proměnil dokonce v chrám, to když se v něm vdávala jeho dcera.