Rothmayerova vila

Otto Rothmayer byl český architekt, žák slovinského architekta J. Plečnika. Při stavbě Rothmayerovy vily vycházel Otto Rothmayer z Plečnikova návrhu vily Stadion. Nakonec bylo provedeno velké množství změn, přesto je na vzhledu vily inspirace Plečnikovým dílem znát. Obě budovy mají obdélníkový půdorys s připojeným točitým schodištěm.

Rothmayerova vila byla postavena mezi léty 1928-1929. Architekt v ní žil spolu s manželkou Boženou a synem Janem. Po druhé světové válce se stal dům útočištěm pro přátele, výhodou domu byla totiž náhle jeho malá obytná plocha, díky níž byli Rothamyerovi ve vile ponecháni sami bez dalšího nájemníka. Atmosféru vily si oblíbil například fotograf Josef Saudek.

I dnes si můžeme při prohlídce prohlédnout další díla rodiny. Od Otto Rothmayera je v domě k vidění například nábytek. Ottův otec byl truhlář i Otto se nejdříve ubíral směrem tohoto řemesla. V domě najdeme například původní kuchyňskou linku. V pokoji paní domu je k vidění ukázka krajek, které tato textilní výtvarnice navrhla. V hudebním pokoji narazíme na stereo systém, který sestrojil syn Jan. 

Kompozice

Jedna stránka časopisu nám může přiblížit to, jak na nás každý den působí věci, budovy, objekty, které nás obklopují. Já jsem rozstříhala celkově dvě stránky a ze čtverců a obdélníků, které jsem tím získala, jsem se snažila vytvořit jednoduché příklady kompozičních principů. Při tvoření obrazců jsem uvažovala nad tím, jestli se mi daný princip spojuje s nějakou situací nebo místem. A našla jsem hned několik příkladů. Pod chaosem jsem si na prvním místě představila pohled z ptačí perspektivy na náměstí plné lidí. Kompozici tvoří jednotlivé osoby, které neřídí své kroky podle nějakého pravidla, každá prostě potřebuje jít jiným směrem. A třeba taková symetrie je pro mne spojena s budovou, ve které sídlí muzeum nebo výstavní síň, s nějakou budovou, ve které se můžete i v přelidněném městě ocitnout na chvíli sami.

Toto jsou samozřejmě moje dost konkrétní pocity. Ale obecně vzato si kompozičními principy můžeme pomáhat při navrhování. 

Plzeň - Jižní Předměstí

Moje hledání pravidel v architektuře pokračuje, tentokrát zavírám knížky, beru batoh na záda a jedu domů. A protože se nestává tak úplně často, aby si strojvedoucí řekl, že to dneska vezmeme jinudy, vede naše cesta znovu na zastávku Plzeň - Jižní Předměstí, kterou již nějakou dobu znám, moc pozornosti jsem jí ale nevěnovala. Součástí tohoto nádraží je budova z roku 1904. Dnes se sice nevyužívá k původnímu účelu, ale po rekonstrukci, která proběhla v roce 2015, se z ní opět stal objekt, na který je radost se dívat.

Chrám Fortuny Virilis v Římě

Vybrala jsem si chrám Fortuny Virilis, zvaný také Portunův chrám, z 1. stol. př. n. l., který je dílem starověkého Říma, a zaměřila jsem se na jeho průčelí. Snažila jsem se ho vnímat trochu jinak než jsem vnímala vlastně jakoukoli památku doposud. Hledala jsem nějaké pravidlo, kterým se stavitel řídil.

A tak jsem zjistila, že průčelí je osově souměrné. Z toho vyplývá i to, že je vzdálenost sloupů a (viz obrázek) stejná. Opakuje se rozměr b (viz obrázek) – na římse a výšce sloupu s pódiem. Zůstaneme-li u říms, zjistíme, že se shoduje jejich počet okolo celého trojúhelníkového štítu (vyznačeno zeleně). A u jiných říms, tentokráte u těch nad vchodem, si můžeme všimnout toho, že autor pracoval s modulem.